V dubnu 1945 postupovala Rudá armáda velmi rychle k hlavnímu městu Třetí říše.
Hitler nařídil zřídit tři linie obrany, které sestávaly z protitankových příkopů a
 dělostřeleckých postavení, jenž se táhly 300 km od Baltského moře až k českým hranicím.
 Velitelem obranných postavení byl pověřen rakouský generál Heinrici, který se osvědčil
v obranných bitvách na východní frontě.

Stal se velitelem armádní skupiny Visla a podléhali mu dvě německé armády. Byly to
armády jenom na papíře a v Hitlerově bunkru. Jejich početní stavy odpovídaly spíše
síle sboru nebo divize než armádě. 3. tanková a 9. armáda měly zabránit Rusům v
proniknutí do Berlína a tedy měly zamezit zničení německého hlavního města. Pokud
by došlo k boji v Berlíně mělo se bojovat o každý dům a metr čtvereční. Jako novou
vojenskou sílu dostal generál Heinrici oddíly Volksturmu - mladíků nebo přestárlých
mužů. Tyto oddíly měly fanaticky bránit každou ulici v hlavním městě.

Na severu se nacházela 3. tanková armáda generála von Manteuffela. Tento generál se
 vyznamenal při tankových bitvách na západě proti v Francii nebo v počátečních bojích
na východní frontě. Proti třem německým armádám stály 3 ruské fronty. Na severu proti
3. německé tankové armádě byl rozmístěn 2. běloruský front maršála Rokossovského. Přímo
 proti Berlínu u Kostřína se rozprostíral 1. běloruský front maršála Žukova. Více na
jih u města Tribel to byl 1. ukrajinský front maršála Koněva, který proti sobě měl
velmi slabého soupeře, armádní uskupení generála Schörnera (Heeresgruppe Mitte).

Linie mezi Rusy a Němci probíhala kolem řeky Nisy a poté Odry. První, co museli Rusové
udělat, bylo získat předmostí na druhém břehu těchto řek. Odra byla v této době
rozvodněná a některých místech se dokonce vylila z břehů. To byl důvod, proč zatím
 2. běloruský front nepodnikl útok na nejslabší článek německé obrany před Berlínem,
 3. německou tankovou armádu.

Kromě protiletadlových neměla tato německá armáda žádná děla a i kdyby je měla nebylo
 by to k ničemu, protože neměla střelivo. Navíc se armáda skládala z jednotek velmi
pochybné kvality. Nacházely se v ní jednotky přeběhlých Rusů s nízkou morálkou a stejně
 tak i jednotky Rumunů. Přes všechny nedostatky se rakouský generál Heinrici činil jak
 mohl, aby zabránil německé katastrofě. Věděl, že ruskému útoku bude předcházet
zničující palebná přehrada a snažil se odhadnout, kdy to bude, aby mohl v daný
okamžik stáhnout čelní jednotky z dostřelu ruských děl. Poté by neutrpěl tak vysoké
ztráty a mohl by se účinně bránit ruskému náporu. Síly byly velmi nevyrovnané. Žukov,
 který měl podniknout přímý útok na Berlín, měl při útoku k dispozici 20 000 kanónů.
Heinrici disponoval pouze 744 děly a 600 protiletadlovými kanóny.

Ráno 16. dubna 1945 Rusové udeřili. Jako první zaútočil ve 4 hodiny Žukovův 1. běloruský
front. K úderu soustředil několik set světlometů, které měly ozářit bojiště a které měly
 ruským dělostřelcům usnadnit jejich činnost. Na německé linie se začaly valit vojáci
 8. úderné gardové armády (generál Čujkov) a 1. gardové tankové armády (generál Katukov).
 Němci však v kanonádě mnoho škod neutrpěli. Večer před útokem se totiž stáhli do druhé
linie a ruská děla tak drtila prázdné zákopy.

Mezitím v 6 hodin 16. dubna 1945 zaútočila vojska maršála Koněva v prostoru Schörnerovy
 armádní skupiny. Před útokem byla položena kouřová clona, aby zakryla útočící jednotky.
 V 6:55 se sovětské divize 13. armády (generál Purchov) vyřítily do útoku. Nejdříve však
 musely překonat ledovou řeku Nisu. kousek jižněji překračovali řeku také vojáci
 4. gardové tankové armády.

Žukovův počáteční nápor se zastavil na silné německé dělostřelecké palbě přicházející
 ze seelowských kopců. Navíc Rusové museli překonat velmi těžký terén plný močálů a
 bahna. Žukov okamžitě vydal rozkaz bombardovacím perutím a dělostřelcům, aby se zaměřily
 na německé dělostřelecké pozice. Ihned také přikázal 1. gardové tankové armádě, aby
 vyrazila do útoku a podpořila tak útok ruských pěšáků. oproti Žukovovi měl Koněv
 jednoduší pozici a jeho jednotky brzy prolomily německou linii v šířce 30 kilometrů.

Těsně před půlnocí 16. dubna 1945 ruské jednotky vytlačily Němce ze seelowských kopců a
 Žukov konečně mohl postupovat k Berlínu. Koněvovy jednotky již stanuly před řekou
 Sprévou. Nyní dostal Koněv od Stalina rozkaz, aby jeho jednotky postupovaly směrem na
 Berlín. Žukov, který se to od Stalina, rychle dověděl, dostal záchvat zuřivosti a hnal
 svá vojska okamžitě na Berlín také. 18. dubna jeho vojáci definitivně prorazili a řítili
 se na Berlín. Cesta jejich postupu byla lemována mrtvolami německých vojáků Wehrmachtu,
 Waffen SS a dokonce i hochů z Hitlerjugend.

20. dubna 1945 oslavoval Hitler ve svém berlínském bunkru poslední narozeniny. Od
 jedenácti hodin dopoledne přijímal Hitler gratulace od svých nejbližších spolupracovníků
 (Goebbelse, Bormanna, von Ribbentropa, Speera, Dönitze, Keitela, Jodla, Krebse a Himmlera
). Po přehlídce zahájil Hitler válečnou poradu, ke které se dostavil i Göring. Situace na
 frontě již byla katastrofální. Rusové se nezadržitelně řítili na Berlín a před nimi
 utíkali civilisté i vojáci, aby nepadli do sovětského zajetí.

Večer 20. dubna 1945 byly čelní Koněvovy jednotky od Berlína vzdáleny pouze 40 kilometrů.
 Stejný den obdržel generál Heinrici rozkaz od Hitlera k převzetí obrany hlavního města.
 22. dubna 1945 dorazily na jižní předměstí Berlína Koněvovy tanky. Cíle dosáhly o den
 dříve než Žukovovy. Mezitím 1. ukrajinský front s 1. běloruským frontem obklíčil
9. armádu generála Busseho a postupně ji ničil. V Hitlerově bunkru se večer konala porada.
 Berlín byl téměř obklíčen, a tak se všichni snažili Hitlera přesvědčit, aby utekl dokud
je čas. Hitler to však odmítl a nehodlal o tom více diskutovat. Stejně jako Hitler se
rozhodl jednat i Goebbels s celou svojí rodinou. Buď bude bitva o Berlín vyhrána nebo
všichni spáchají sebevraždu.


23. dubna 1945 vydal Stalin rozkaz číslo 11084, ve kterém rozdělil Berlín mezi
 1. běloruský front a 1. ukrajinský front. Pro Koněva to byl šok. Jeho tanky již dosáhly
 Berlína a on má nyní přenechat větší díl tohoto města Žukovovi? Ve městě samotném
 netekla voda a nešel ani plyn. I nacistické noviny (Völkischer Beobachter) už přestaly
 vycházet.

26. dubna 1945 zbavil polní maršál Keitel generála Heinriciho velení armádní skupině Visla. Ve městě právě probíhalo drancování, loupení a také znásilňování. Ruští vojáci kradli na co přišli. 29. dubna 1945 utrpěl Hitler další záchvat zlosti, když se dověděl o Himmlerově vyjednávání se Spojenci o míru.

30. dubna 1945 odjel generál Krebs (velitel OKH, Oberkommando des Heeres – vrchní
 velitelství pozemního vojska) vyjednávat s Rusy o kapitulaci. Hitler byl několik
 hodin mrtvý i se svojí milenkou Evou Braunovou (29. dubna 1945 se s ní dokonce oženil)
 a rodinou Josepha Goebbelse, který otrávil i svoje děti. Jednání brzy ztroskotala a v
 ulicích města se dál válčilo.

7. května 1945 se Američanům u Labe vzdala hrstka mužů německé 9. armády generála
 Busseho, která přežila ruský nápor. Německé ztráty v bitvě o Berlín byly obrovské.
 Zahynulo přibližně 100 000 civilistů a dalších 6 000 spáchalo sebevraždu. 20 000 až
 100 000 žen bylo v Berlíně znásilněno ruskými vojáky. Němci také ztratili přibližně
 100 000 vojáků.
 Po této bitvě se německá armáda zhroutila a 8. května 1945 druhá světová válka skončila.