Ve 3:30 útok začal. Ruská obrana byla rychle prolomena a zbytek obránců hranic byl izolován do slabých míst odporu, které neutralizovaly pěší útvary postupující za tankovými hroty. Postup byl velmi rychlý a sovětská armáda se hroutila  pod útokem německý tanků a motorizované pěchoty. Zbylá ohniska odporu byla likvidována přesouvajícímise vojáky wehrmachtu.

Žukov se o útoku dozvěděl ve 4:00, a tak nechal rychle vzbudit Stalina, který svolal  představitele moci na válečnou poradu. Žukov ho  informoval o situaci na frontě, ale neříkal mu pravdivé údaje, a tak si Stalin myslel, že obrana  zatím drží a nařídil protiútoky.  Stalin přišel na velitelství a zjistil, že to co mu Žukov říkal nebyla pravda pravda.Stalin se zdrcen stáhl do ústraní do svého letního sídla. Čelní představitelé SSSR bez Stalina, který byl stále ve vile, se rozhodli, že je nutné, aby se veškeré vojenské velení soustředilo do rukou jednoho muže. Tím kdo tímto velením byl pověřen, byl Stalin, který se po přemlouvání vrátil do Moskvy a ujal se tak velení. Zároveň také poprvé od začátku války promluvil k lidu. Ve svém projevu vyhlásil vlasteneckou válku, do které se měl zapojit každý občan a vyzval lid k mobilizaci. Ústup byl podle něho nepřípustný.

Němci se mezitím zmocnili dalších  měst hluboko ve vnitrozemí Ruska. Padl Minsk, Tallinn, Vyborg, Smolensk a jiná města daleko od původních hranic.Na frontu byly posílány právě vytvořené divize dobrovolníků, které byly rozdrceny během jedné hodiny.
Dobyt byl dokonce i Kyjev a zničeno bylo 5 ruských armád, které se ocitly v obklíčení v kotli kolem Kyjeva. Německá skupina armád Sever se blížila ke svému určenému cíly, Leningradu. Jeho obranou byl pověřen maršál Vorošilov, ale jeho vojenské schopnosti byly mizivé, a proto byl nahrazen Žukovem.

Poté, co zorganizoval obranu mezitím obleženého Leningradu dostal Žukov rozkaz, že má převzít obranu Moskvy. Na jeho  postu jej nahradil Ždanov. Ačkoliv byl Leningrad obklíčen, nové jednotky mířily na posílení moskevské obrany.  Postup se zastavil několik kilometrů od Moskvy kvůli všudypřítomnému blátu, na které nebyli němečtí vojáci vybaveni a připraveni. Po blátu přišli na řadu mrazy, které dosahovaly až -40° . Rusové, kteří byli na zimu velmi dobře vybaveni a navíc byli na ni zvyklí, měli nyní výhodu, jež využili k odražení Němců před Mosvou.

Na jaro 1941 plánoval Hitler útok na SSSR. Před útokem si však potřeboval zajistit jižní křídlo. 25. března dosáhl dohody s jugoslávským princem Pavlem o připojení Jugoslávie, Maďarska a Rumunska k zemím Osy. O dva dny později vypukl v Jugoslávii státní převrat. Nová vláda odmítla spolupráci s Německem a vyhlásila neutralitu. To se Němcům nelíbilo a navíc do Řecka vstoupila britská armáda. Hitler tedy nařídil zaútočit na Jugoslávii a na Řecko.

Za necelý měsíc byla Jugoslávie i Řecko obsazena. Většina britských vojáků byla staženana Krétu. Tento ostrov měla dobýt elita německého národa, parašutisté společně s horskou divizí Wehrmachtu. Ostrov se jim sice podařilo dobýt, ale pouze za cenu obrovských ztrát a za cenu téměř úplného zničení nasazených parašutistických jednotek.