2.světová válka
Důležité akce 2. světové války
Login
Statistika
Web nejen o 2. světové válce
Velice podařené stránky o Napoleonovi I. Bonaparte.
Stránky věnované airsoftovým i skutečným týmům Delta Force
Kdo má rád airsof, tak přímo pro něj jsou jako stvořené tyto stránky o skutečných i airsoftových týmech Delta Force, tak se tam určitě mrkněte!
Myslíte si, že by bylo třeba znovu zavést povinnou vojenskou službu?
Podle mě to není potřeba (5358)
Ani za nic! (5168)
Zbraně-GER
MG 42
Maschinengewehr 42 neboli MG 42 byl kulomet, který byl vyvinut a začal se používat v
německých ozbrojených silách v roce 1942. Záměrem při vývoji bylo vytvořit náhradu za
MG34, nicméně oba typy byly používány a vyráběny souběžně až do konce války.
Za vývojem typu MG42 stála firma Metall und Lackierwarenfabrik Johannes Grossfuss AG a
byla výsledkem pokusů o vylepšení MG34 a to hlavně z důvodů jednodušší masové výroby.
MG42 byl levnější na masovou výrobu a ještě více nenáročný na údržbu a to vše při
zvýšené rychlosti střelby na cca 1 500 ran/min. Pro srovnání britský kulomet Vickers
měl rychlost střelby pouhých 600 ran/min.
MG 42 se jako zbraň sestávala velkou měrou z levných a snadno zhotovitelných odlitků
či výlisků. Žádné zjednodušení však nesmělo jít na úkor kvality; naopak, MG 42 nebyl
zřejmě nejlepším kulometem druhé světové války pro nic za nic , nýbrž vynikal nade všemi
ostatními kulomety své doby, a možná které kdy byly vyrobeny vůbec. Prostě nádhera sama:
kromobyčejná snadnost obsluhy se pojila s mechanickou odolností a spolehlivostí.
A kadence? Fantastických 1550 výstřelů za minutu. I když toto je jen číslo teoretické,
to staccato se nedalo nepoznat. Tento zvuk MG42 při střelbě byl tak charakteristický a
hrůzu nahánějící, že americká armády vytvořila vojenský výukový film, aby pomohla svým
vojákům si poradit s psychologickým trauma, když měli této zbrani čelit na bojišti.
I tento kulomet měl stejně jako MG 34 pohotově výměnnou hlaveň, ba dokonce ještě
snadněji vyměnitelnou: jedinou pružinou stačilo uvolnit! Co do hmotnosti se MG 42
rovnal svému předchůdci, jakož i pásem a sedlovým zásobníkem, takže nebyl problém obě
zbraně mezi sebou v boji zaměňovat. I u MG 42 bylo možné několik pásů sepnout dohromady,
měly-li být palebné dávky delší. Obě zbraně byly také opatřeny potlačovačem úsťových
záblesků, aby je nepřítel v noci nemohl tak snadno rozpoznat. Účinnost tohoto zařízení
dále násobilo střelivo se speciální bezzábleskovou náplní. Tak důležitou roli hrály
kulomety v úspěšných německých obranných operacích, že výběru obsluhy bylo také nutné
věnovat velkou pozornost. Celé družstvo devíti vojáků bylo vyčleněno k obsluze
přiděleného kulometu a péči o něj. Funkci prvního střelce zastával nesporně
nejzkušenější a obvykle i vyznamenaný voják. Bylo jen ku prospěchu, když to byl
zároveň pořádný silák, neboť kulomet musel obvykle přenášet. Jeho pomocník, druhý
střelec, připravoval pásy, pravidelně vyměňoval hlavně, v případě potřeby uvolňoval
zaseklé nábojnice a všemožně udržoval zbraň v palbyschopném provozu.
Dva muži – většinou nejméně zkušení nováčci, neměli na starost nic jiného než
přísun nového střeliva ke kulometu. Ostatní příslušníci kulometného družstva zaujali
pozice v důmyslně promyšlených úkrytech a kryli odtamtud přístupová cesty ke
kulometnému hnízdu. Velkou výhodou tohoto systému bylo, že si roje německé pěchoty
mohli dovolit i velmi těžké ztráty – až dvoutřetinové; dokud měl kdo obsluhovat
kulomet, zůstávali bojeschopnými. Dokud mělo družstvo střelce, nabíječe a nosiče
munice jeho palebná síla se nezměnila!!! Není bez zajímavosti, že jak Britové tak
Američani, díky vysoké kadenci MG42, trénovali své vojáky tak aby se při střelbě
kryli a zaútočili vždy během přestávky na výměnu zásobníku, která trvala od 20 – 30
sekund. Konstrukce kulometu MG42 byla tak důmyslná a kvalitní, že s více či méně
významnými obměnami je vyráběn v mnoha zemích dodnes a mnoho i současných kulometů
využívá konstrukčních řešení MG42 a to včetně současného amerického kulometu M60.
německých ozbrojených silách v roce 1942. Záměrem při vývoji bylo vytvořit náhradu za
MG34, nicméně oba typy byly používány a vyráběny souběžně až do konce války.
Za vývojem typu MG42 stála firma Metall und Lackierwarenfabrik Johannes Grossfuss AG a
byla výsledkem pokusů o vylepšení MG34 a to hlavně z důvodů jednodušší masové výroby.
MG42 byl levnější na masovou výrobu a ještě více nenáročný na údržbu a to vše při
zvýšené rychlosti střelby na cca 1 500 ran/min. Pro srovnání britský kulomet Vickers
měl rychlost střelby pouhých 600 ran/min.
MG 42 se jako zbraň sestávala velkou měrou z levných a snadno zhotovitelných odlitků
či výlisků. Žádné zjednodušení však nesmělo jít na úkor kvality; naopak, MG 42 nebyl
zřejmě nejlepším kulometem druhé světové války pro nic za nic , nýbrž vynikal nade všemi
ostatními kulomety své doby, a možná které kdy byly vyrobeny vůbec. Prostě nádhera sama:
kromobyčejná snadnost obsluhy se pojila s mechanickou odolností a spolehlivostí.
A kadence? Fantastických 1550 výstřelů za minutu. I když toto je jen číslo teoretické,
to staccato se nedalo nepoznat. Tento zvuk MG42 při střelbě byl tak charakteristický a
hrůzu nahánějící, že americká armády vytvořila vojenský výukový film, aby pomohla svým
vojákům si poradit s psychologickým trauma, když měli této zbrani čelit na bojišti.
I tento kulomet měl stejně jako MG 34 pohotově výměnnou hlaveň, ba dokonce ještě
snadněji vyměnitelnou: jedinou pružinou stačilo uvolnit! Co do hmotnosti se MG 42
rovnal svému předchůdci, jakož i pásem a sedlovým zásobníkem, takže nebyl problém obě
zbraně mezi sebou v boji zaměňovat. I u MG 42 bylo možné několik pásů sepnout dohromady,
měly-li být palebné dávky delší. Obě zbraně byly také opatřeny potlačovačem úsťových
záblesků, aby je nepřítel v noci nemohl tak snadno rozpoznat. Účinnost tohoto zařízení
dále násobilo střelivo se speciální bezzábleskovou náplní. Tak důležitou roli hrály
kulomety v úspěšných německých obranných operacích, že výběru obsluhy bylo také nutné
věnovat velkou pozornost. Celé družstvo devíti vojáků bylo vyčleněno k obsluze
přiděleného kulometu a péči o něj. Funkci prvního střelce zastával nesporně
nejzkušenější a obvykle i vyznamenaný voják. Bylo jen ku prospěchu, když to byl
zároveň pořádný silák, neboť kulomet musel obvykle přenášet. Jeho pomocník, druhý
střelec, připravoval pásy, pravidelně vyměňoval hlavně, v případě potřeby uvolňoval
zaseklé nábojnice a všemožně udržoval zbraň v palbyschopném provozu.
Dva muži – většinou nejméně zkušení nováčci, neměli na starost nic jiného než
přísun nového střeliva ke kulometu. Ostatní příslušníci kulometného družstva zaujali
pozice v důmyslně promyšlených úkrytech a kryli odtamtud přístupová cesty ke
kulometnému hnízdu. Velkou výhodou tohoto systému bylo, že si roje německé pěchoty
mohli dovolit i velmi těžké ztráty – až dvoutřetinové; dokud měl kdo obsluhovat
kulomet, zůstávali bojeschopnými. Dokud mělo družstvo střelce, nabíječe a nosiče
munice jeho palebná síla se nezměnila!!! Není bez zajímavosti, že jak Britové tak
Američani, díky vysoké kadenci MG42, trénovali své vojáky tak aby se při střelbě
kryli a zaútočili vždy během přestávky na výměnu zásobníku, která trvala od 20 – 30
sekund. Konstrukce kulometu MG42 byla tak důmyslná a kvalitní, že s více či méně
významnými obměnami je vyráběn v mnoha zemích dodnes a mnoho i současných kulometů
využívá konstrukčních řešení MG42 a to včetně současného amerického kulometu M60.